Standard plemene FCI č. 104 / 24.07.1996 / D
(Autorizovaný překlad platící pro území ČR.)


Německý křepelák



Země původu: Německo

Zařazení: lovecký pes 

Klasifikace FCI: 	Skupina 8 : přinašeči, slídiči a vodní psi
		Sekce 2 :    slídiči s pracovní zkouškou

Krátký pohled do historie:

      Z myslivecké literatury lze prokázat, že již po staletí existují lovečtí psi, podobní dnešním německým křepelákům, kteří se používali ke slídění za lovnou zvěří.
Historicky lze doložit i název "křepelák".
     V plemenné knize registrovaný chov plemene německý křepelák vzniknul na přelomu století. Kmenovým zakladatelem plemene byl pes Lord Augusta 1834L, který pocházel ze Staufenbergu (Horní Bavorsko). Cílený čistokrevný chov byl zahájen s několika vhodnými fenami. Zpočátku přicházela na svět pouze hnědá (někdy s bílými znaky) a bílohnědá štěnata. Jako zvláštnost se objevovaly malé červené znaky na hlavě a bězích, takzvané pálení. Fena Baby auf der Schanze 1838 L byla u zrodu varianty běloušů.

     Rudolf Frieb (R.F.), který během několika desítek podstatnou měrou ovlivnil chov německého křepeláka, se zásadním způsobem přičinil o to, že byl chov rozdělen do dvou barevných rázů - na hnědáky a bělouše. Rozdělením chovu do dvou barevných variant byl zajištěn základní předpoklad pro to, aby bylo možné přes úzkou výchozí chovatelskou základnu cíleným párováním v rámci obou barevných rázů zabránit degeneraci chovu následkem příbuzenské plemenitby. Rozdělení barevných rázů se projevilo jako rozumné i vzhledem k poněkud odlišným charakterovým vlastnostem obou variant. Hnědáci pracují na kratší vzdálenost od vůdce a snáze se vedou; bělouši loví na větší vzdálenost a projevují mimořádnou chuť do práce na stopě.
     Dnes však nelze používat rozdílné založení obou rázů za spolehlivý a charakteristický znak k jejich rozlišení, protože během let docházelo z nejrůznějších důvodů k opětovnému spojení jedinců obou rázů. Zpravidla se však i v dnešní době používá k chovu párů psů stejného rázu, aby byla v rámci plemene zachována rezerva navzájem nepříbuzné krve.
     Němečtí křepeláci se vždy chovali a chovají výhradně jako lovečtí slídiči a všestranně použitelní lovečtí psi.

Celkový vzhled:

Německý křepelák je středně velkým, dlouhosrstým velmi svalnatým slídičem, s ušlechtilou hlavou a silnými kostmi. Délka trupu poněkud přesahuje kohoutkovou výšku, v žádném případě nesmí působit dojmem psa na vysokých bězích.


Důležité proporce:

Poměr délky těla ke kohoutkové výšce: 1,2 : 1
Poměr hloubky hrudníku ke kohoutkové výšce: 0,5 : 1
Poměr délky tlamy k délce mozkovny: 1 : 1


Chování a charakter (povaha):

Živý a lovecky velmi náruživý pes, přátelský a sebejistý, velmi učenlivý a přizpůsobivý. Není bázlivý ani agresivní.
Typickými vlastnostmi německého křepeláka při lovu jsou:


HLAVA:

Mozkovna: ploché temeno, přiměřené šířky, bez znatelného týlního hrbolu.
Stop: jen málo vyjádřen.


OBLIČEJOVÁ ČÁST:

Nos: nosní houba velká a tmavá, s široce otevřenými nozdrami. Pigmentové skvrny na nose jsou vadou, psa zdobí klabonos.
Morda: silná s širokým hřbetem nosu, směrem dolů lehce zaoblená, rozhodně ne špičatá, ne kratší než mozkovna.
Pysky: rovné, suché, pevně přiléhající, pigmentace odpovídá barvě srsti.

Čelisti/zuby: úplný chrup se 42 zuby s následujícím zubním vzorcem
          (schematicky při pohledu zepředu):

     Vpravo          M  P  C  I  I  C  P  M          vlevo
     Horní čelist    2  4  1  3  3  1  4  2          horní čelist
     Dolní čelist    3  4  1  3  3  1  4  3          dolní čelist

Řezáky horní čelisti přesahují jako nůžky řezáky dolní čelisti; klešťový skus se toleruje; zuby dobře vyvinuté, skus silný.

Líce: suché, kůže těsně přiléhá, jařmové oblouky nevystupují.
Oči: středně hnědé, pokud možno co nejtmavší, středně velké, uložené poněkud šikmo, nevystupují ani nejsou zapadlé; pevně přiléhající oční víčka bez viditelné spojivky. Řasy na okrajích víček.
Slechy: vysoko a široce nasazené, ploše visící těsně za okem, bez známek vytáčení. Nejsou silné, masité ani hadrovitě svěšené. Se stejnoměrným osrstěním přesahující vnitřní okraj. Ucho natažené kupředu dosahuje k čenichu.
Krk: silný, šíje mimořádně dobře osvalená, pod tupým úhlem plynule přechází do kohoutku; bez známky volné kůže na hrdle a bez laloku se plynule rozšiřuje k hrudi.


TRUP:

 Hřbetní linie: jednotlivé části těla rovné, plynule přecházejí, záď lehce spáditá, prut nesen v prodloužení hřbetní linie nebo mírně pod ní.
Kohoutek: silný a výrazný.
Hřbet: krátký a pevný, bez pronesení za kohoutkem.
Bedra: dobře osvalená, a proto působí mohutným dojmem.
Záď: lehce spáditá, nesmí být přestavěná, poněkud níže než kohoutek.
Hrudník: při pohledu zepředu oválný. Při pohledu z profilu dosahuje až k lokti . Hrudní koš dlouhý, dobře klenutý, nesmí být sudovitý ani plochý.
Spodní linie a břicho: od posledního volného žebra je břicho dozadu přiměřeně vtažené. Celá spodní část trupu by měla být hustě porostlá krycí srstí i podsadou.
Prut: nesen v prodloužení hřbetní linie, v klidu rovně nebo poněkud svěšen. Při vzrušení nesen mírně nad hřbetní linií a v živém pohybu. Aby nedocházelo k jeho poranění, měl by se během prvních tří dní života kupírovat nejvýše o jednu třetinu.
(V zemích, kde je kupírování zakázáno, se může ponechat přirozený).


KONČETINY

HRUDNÍ KONČETINY:
Všeobecně: při pohledu zepředu rovné a rovnoběžné, při pohledu ze strany dobře pod tělem a směřují kolmo k zemi, dobré zaúhlení.
Plece: silně osvalené, lopatka dobře přiléhá a směřuje šikmo vzad.
Nadloktí: při pohybu se lehce pohybuje kolem hrudníku.
Loket: těsně přiléhá k trupu, není vbočený ani vybočený.
Předloktí: rovné, přechod ke kloubům bez rachitických příznaků.
Zápěstí: silné.
Nadprstí: nepatrně směřuje dopředu.
Tlapka: lžícovitého tvaru, prsty těsně přiléhající, kočičí nebo zaječí tlapka nežádoucí. Polštářky pevné, odolné, dobře pigmentované a silné dobře se obrušující drápy.


PÁNEVNÍ KONČETINA
Všeobecně: při pohledu ze strany dobré úhlení kolen i hlezen; při pohledu zezadu končetiny rovné a rovnoběžné, postoj není sudovitý ani kravský; silné kosti.
Stehno: široké a velmi svalnaté, dobré úhlení mezi pánví a stehnem.
Koleno: silné s dobrým úhlením mezi stehnem a bércem.
Bérec: dlouhý, svalnatý a šlachovitý.
Hlezno: silné.
Nárt: krátký, postavený kolmo.
Tlapka: viz. tlapka hrudní končetiny.
Mechanika pohybu: plynulá a prostorná. Běhy se pohybují rovně a souběžně těsně podle těla.
Kůže: pevná, těsně přiléhající, bez vrásek a pigmentace.


OSRSTĚNÍ:

 Srst: silná, těsně přiléhající, převážně zvlněná až kudrnatá srst (Astrachán) nebo hladká dlouhá srst, s hustou podsadou. Není příliš dlouhá ani jemná či dokonce hedvábná. Na šíji, sleších a na zádi často kudrnatá; zadní strana končetin a ocasu s dobrými praporci; často bohatý límec; dobře osrstěné je i břicho. Na tlamě a mozkovně je krátká ale hustá srst; slechy pokrývá dlouhá kudrnatá nebo hustá zvlněná srst, která přesahuje i přes jeho vnitřní okraj. Meziprstí je rovněž hustě osrstěno, srst však není příliš dlouhá.
Barva: německý křepelák se chová ve dvou barevných rázech:
  1. jednobarevná hnědá nebo červená, často s bílými nebo bělavými znaky na hrudi a prstech
  2. hnědý nebo zřídka také červený bělouš; základní barvu tvoří hnědá respektive červená srst, která je hustě prokvetlá bílou, často s hnědou respektive červenou hlavou, plotnami nebo pláštěm přes celý hřbet. K tomuto barevnému rázu patří také strakoši (s bílou základní barvou a velkými hnědými respektive červenými plotnami) nebo tygři , u nichž je bílá základní barva s hnědým respektive červeným stříkáním nebo tečkováním. Ti mohou pocházet i z jednobarevných rodičů.
U obou barevných rázů se mohou vyskytovat červené znaky (pálení) nad očima. na tlamě, bězích a v okolí řitního otvoru.


VELIKOST A HMOTNOST 

Kohoutková výška:     	psi:   48 - 54 cm 


                                       	feny: 45 - 52 cm

Hmotnost: odpovídá kohoutkové výšce a pohybuje se přibližně mezi 18 - 25 kg (feny jsou poněkud lehčí než psi).

Vady: jakákoliv odchylka od výše uvedených bodů se musí chápat jako vada, jejíž hodnocení musí být v přesném poměru se stupněm závažnosti odchylky.
Například:

  • vyjádřený stop
  • chybění jednoho prvního premoláru (P1)
  • příliš hluboké volné pysky
  • pevně nepřiléhající oční víčka
  • příliš úzké zvukovody (dispozice k zánětu uší)
  • sudovitý hrudník
  • jemná nebo hedvábná srst, málo osrstěné břicho, prosvítající kůže
  • malé odchylky od standardem stanovené velikosti či hmotnosti
  • vysokonohost nebo příliš krátké běhy v poměru k hrudi

Těžké vady:

  • změny na pokožce (dermatitida, atopie)
  • chybějící zuby (kromě chybění jednoho P1)

Vylučující vady:

  • vady v povaze, strach z výstřelu nebo nezájem o zvěř
  • těžké vady chrupu (předkus nebo podkus, zkřížený skus)
  • ektropium, entropium
  • černé zbarvení

 

Poznámka: psi musí mít dvě viditelně normálně vyvinutá varlata zcela sestouplá v šourku.

 

 

 

Český standard předložil klub Nkř. a byl schválen standardní komisí ČMKU v srpnu 1997.